Je sedm večer, za půl hodiny máme s Jitkou sraz v hospodě U zvířátek. Tak akorát se oblíknout, zkontrolovat světlo, zavázat tkaničky a po ani ne deseti minutách lehkého klusu být v útulné hospůdce. Zde se odprezentujeme a minutu po sobě vyrážíme do nočního lesa. A ne ledajakého lesa. Do našeho lesa. Do lesa, který známe jako své boty. Na jedničku po paměti, dvojku po paměti až na ohyb cesty (cestou potkávám poprvé a naposledy Jitku, která na jedničku běží kratší cestou), odtud lehce skrz hustník a spadnout do rokle. Razím dvojku a vyrážím do kopce na trojku. Místo kontroly také znám, chce to jen vysupět kopec a vyhlížet reflex. Na čtyřku jdu na pole, vím, že rokle je nehezká a nechce se mi v ní bojovat o život. Pětku nalézám snadno, jde se na ní podél známé rokle, kde jsem spoustakrát běžel ve dne. Šestka je jedna ze známé dvojice prohlubní. Reflex leží v prohlubni, nejde nasvítit. Sedmička je na kopci, takže je potřeba vyběhnout po cestě až na rozcestí, kde jsme měli několikrát start okruhů. Reflex v prohlubni je vidět, nalézám ji tedy bez problému. Přišla mi nějak blízko, ale za ten dojem může asi tma. Osmička je dávačka. Běžím okolo známého krmítka, stačí držet směr. Cestou na devítku jsem úplně netrefil můstek, ale stojí mě to jen pár sekund. Desítka je v pohodě, tady už jsem byl tak 50x :-). A pozor, jedenáctka. Velký vykřičník vyskakuje jako čertík z krabičky. Dávej si pozor, tady to není žádná legrace ani ve dne. Radši jdu opatrně kolem rozcestí, kupy s prohlubněmi a pak se snažím držet směr. Modlení mi pomohlo, kontrolu jsem trefil naprosto přesně. Spíš to ale asi byla náhoda. 😀 Dvanáctka je známé místo, bohužel v noci není na ní postup úplně zadarmo. Snažím se držet směr a vyhlížet kupu u plošinky. Před kontrolou mě ujistí mělké údolíčko, bezva, je moje. Taky díky reflexu. Třináctky se bojím, v tomhle svahu moc neběháme a tak jdu opatrně. Na čtrnáctku to chtělo neběžet svahem, jde to tam pomalu. Asi nejlepší by bylo seběhnout dolů k silnici a zkusit si kontrolu nasvítit zespodu. Jinak v tom svahu nic moc výrazného k orientaci není. Zvlášt v noci. Na patnáctku se dostávám po známých cestách a před kontrolou kolem známé kupičky. I tato kontrola je jedním z tradičních míst při roztockých trénincích. Taktika na šestnáctku je jasná, seběhnout dolů údolíčkem a dále jen vyhlížet malý krmelec na stromě. Na sedmnáctku jsem nevyrazil úplně správným směrem, ale uvědomuji si to a trošku to koriguji. Vylezu na cestu u domečku, kde jsem již chodil jako malý špunt. Vím, že prohlubeň ve svahu je zrádná i ve dne a tak se snažím držet směr a vyhlížet reflex. Reflex je zašitý v prohlubni, nejde z dálky nasvítit a asi i díky tomu v okolí kontroly potkávám množství soupeřů. Na osmnáctku neriskuji, neběžím přímo, ale radši volím delší postup po pěšině. Z devatenáctky mám obavy, ale stejně asi není jiná možnost než běžet přímo a tak to zkouším a držím si palce. Padesát metrů před kontrolou potkávám odbíhajícího soupeře, který mi tak hodně ulehčil nalezení jinak asi docela těžké kontroly. Postup na dvacítku jsem zvolil svahem, což asi nebyla dobrá volba. Jde to dost pomalu. 21. kontrola je na známém hřišti, běžím po paměti. Vychýlil jsem se trošku více než jsem chtěl, ale to nevadí. Aspoň naběhám více. 🙂 Až v cíli zjištuji, že se to dalo jít přímo, což jsem si v noci nevšimnul. Sběrka je vtipně nahoře na prolejzačce, nejde orazit ze země. Lezu tedy nahoru, čekám až orazí soupeř v poloze gorily, razím slečně, které se asi nechce nahoru a po svém oražení vyrážím vstříc cíli.

Mapa s postupy

Pěkný trénink, téměř dokonalý, kousek od baráku, s cílem v bezva hospůdce, skoro všechny kontroly na notoricky známých místech. Díky! Jen nám příště, prosím, nedávejte kontroly do toho svahu u silnice, tam nechodíme, nutíte nás tím používat mapu … 🙂

P.S. trénink se běžel v rámci EPO nočních tréninků

P.S.S. Jitce bohužel zhaslo světlo a tak nedokončila se všemi terčíky